Kovářova kobyla? To teda ne!

Tak jsem si dala dostaveníčko s mojí milou a šikovnou vizážistkou. Zadání znělo "krásná".
Ostatně jako vždy. Instrukce pouhé, "kočičí oči" a zbytek si vzala na starost ona. Eliška. Celou dobu se uculovala a já jí hleděla do očí, když mě líčila. Se strachem i odevzáním. Obojí zároveň.

Ptali se mě: "Tak co, těšíš se?" Já na to: "Blázníš? Takovej stres!" Hlavou se mi honily myšlenky: "Sakra, taková těžká taška! Mám všechno? Mám dobrou pleť? Žádný pupínky? Nezlomil se mi nehet? Bude tohle vidět? Budu dost hezká? Budu se sobě líbit? Ksakru, do čeho jsem se to dala..."

A to všem nervózním ženám před focením říkám obligátně: "Ale vždyť to máte za odměnu, ne za trest. To se těšte, to bude fajn..."
Sakra, z druhé strany je to jaksi jinak... Výsledek? Po delší době, při pohledu do zrcadla, jsem si připadala krásná. Jé, takové mám vlasy? A takové oči. Jé, já jsem hezká... Mimochodem, už pro tuto "terapii" bych se nechala fotit znova. A každé ženě bych to doporučila. Jo, a je to levnější než renomovaný psycholog :-)

A dvě hoďky v přírodě, před objektivem, stačí se jen vlnit, usmívat, být vážná, zasněná, prostě obyčejně největší hvězda na světě :-) No a je to! Velké album supr fotek! (Mimochodem, až budu stará bába, babky v důchoďáku puknou vzteky, až jim to ukážu :-) hi hi)

Tak, milé ženy, zkusila jsem si to z druhé strany. Jaké to je, přijít za mnou. A myslím, že super :-) A názor muže po svém boku? Tak to rozhodně stojí za to!!! :-)